Land-Rover Series Club

Když roku 1936 pán s krásným jménem James Archibald Cuthbertson zakládal v Biggaru ve skotském hrabství Lanarkshire firmu James A. Cuthbertson Ltd., určitě netušil, jak neodmyslitelně se jeho volnomyšlenkářské nápady na zvýšení průchodnosti vozů Land-Rover zapíše do historie značky.

Jak se ale píše na stránkách stále fungující firmy, není divu – vždyť „vzhledem k tomu, že světu dali již televizi, pneumatiku, golf, antibiotika, parní stroj, kabáty mackintosh, asfalt a telefon, mají Skotové oprávněně pověst vynálezců, myslitelů a pionýrů“.

Firma vznikla jako výrobce vybavení pro zimní úpravu zpevněných ploch, především sněžných pluhů, vyráběla však také různé příslušenství pro lesnictví.  Během druhé světové války vyráběla také gumové pásy a experimentovala s nápadem na pásový motocykl. Výrobní zkušenosti firmy jí přinesly spolupráci mimo jiné s vládami Velké Británie, Kanady i Spojených států, včetně práce na podvodním potrubí z britského pobřeží do Francie (PLUTO čili Pipe Line Under The Ocean), kterým byly spojenecké jednotky zásobovány palivem po vylodění v Normandii.

Jedním z projektů, který jméno pana Cuthbertsona navždy zapsalo do historie automobilů Land-Rover, bylo zvýšit průchodnost standardního Land-Roveru v bahnitých, bažinatých podmínkách, kde kolová vozidla beznadějně zapadla.

Nápad, který měl přinést řešení, byl na světě a začátkem šedesátých let 20. století vznikl první vůz s podpůrným rámem a čtyřmi pásovými podvozky, poháněnými od ozubených hnacích kol, nahrazujících standardní kola vozu Land-Rover. Vůz byl tedy nadále odpružen standardními listovými pery a bylo vlastně i poměrně snadné jej vrátit do provozu na standardních kolech s pneumatikami – trvalejších modifikací běžného vozu je totiž pouze pár, včetně úprav tyčí řízení a držáků pod listovými pery.

Řízení bylo v případě pohonu na zadní nápravu podobné běžnému vozu, tj. přední pásové podvozky byly za pomoci hydraulického posilovače řízení poháněného od PTO otočné. V případě náhonu na všechna čtyři kola byly oba přední podvozky zpřevodovány tak, aby se točily opačným směrem.

Pásové podvozky se skládaly vždy z hnacího ozubeného kola a dvou párů úzkých ocelových disků Dunlop s pneumatikami běžně používanými pro motocyklové sajdkáry o rozměru 3.50x19. U některých typů (mohlo se jednat pouze o prototypy) šlo o gumové obruče a s boky z tuhého plastu, bránícími obruče před třením o kovový pás. Právě ukončení výroby ocelových disků Dunlop později vedlo k ukončení těchto zajímavých modifikací, protože experimenty s 10-palcovými disky Mini se prokázaly jako neúspěšné.

Vozidlo sice díky této konstrukci získalo značnou světlou výšku a vysokou průchodnost vlhkým a bažinatým terénem, nebylo však schopno překračovat vertikální překážky podobně jako např. pásová obrněná vozidla, která mají z pásů vpředu vytvořenu jakousi šikmou přechodovou rampu. Jistou slabinou byla také maximální rychlost těsně pod 50 km/h na rovném povrchu (průměr ozubeného hnacího kola je totiž cca 47 % původního kola s pneumatikou).

Oblíbený mýtus o výrazném snížení boční stability vozu není podle slov autora článku z časopisu LRM, pana Lese Robertse, pravdivý – díky těžkému pomocnému rámu, který měl za úkol pohlcovat nárazy a zátěž obvykle nesenou náboji kol vozu, se těžiště celého stroje posunulo natolik nízko, že podle slov autora článku je stále možné „docílit 45-stupňového bočního náklonu podobně jako u standardního vozidla, dovolí-li to nervy řidiče“ (viz také fotografie z australských zkoušek níže, která leccos napovídá o pravdivosti tohoto prohlášení).

První prototyp byl vyroben na základě Land-Roveru S1 86“ palců s poznávací značkou MSR 760 a prošel rozsáhlými zkouškami. Fotografie tohoto vozu z října 1961 pak proběhly odbornými periodiky pro farmáře a zemědělce.

Sériová vozidla se od prototypu lišila rozměry rámu a náprav, použitím obdélníkového průřezu materiálu namísto trubkového rámu u prototypu. Výkresy sériových vozidel jsou datovány v květnu 1962, což napovídá počátku sériové výroby brzy po provedených zkouškách.

Praktické využití vozidel bylo velmi různorodé – používána byla majiteli velkých honiteb ve Skotsku, plných bažinatých vřesovišť, kde nabízela možnost dopravit na místo honu zbraně a odvézt odtud kořist. Zakoupena byla v několika případech také britským letectvem – šlo o jednotky pyrotechniků RAF, jimž přišel vhod nízký tlak na terén, umožněný širokými pásy, i možnost dostat se téměř kamkoli. Dodávány byly jako stavebnice pro úpravu již používaných vozidel obou rozvorů s 21-palcovým prodlužovacím nástavcem ve střední části rámu – známy jsou fotografie jednoho vozu S2 nebo S2A a jednoho vozu Lightweight. Vyřazeny byly, jakmile se do provozu dostaly vrtulníky s dostatečnou nosností. Nejméně jeden kus byl exportován do Austrálie, kde byl australskou armádou podroben zkouškám na vojenské zkušební trati v Monegeeta, Victoria.

Zajímavou modifikací byl vůz používaný v Nizozemí pro výzkumnou práci v bažinatých oblastech vysoušených hrázemi. Pár velkých válců byl připevněn k pomocnému rámu vpředu a vzadu, aby při jízdě ještě dále snižovaly tlak na terén a v hluboké vodě fungovaly jako plováky. V zadní části korby pak byl namontován lodní motor, který stroj poháněl směrem ke sjízdnému terénu.

Celkem bylo patrně vyrobeno 40 kusů těchto zajímavých vozidel za použití vozů Land-Rover (přesné záznamy byly bohužel ztraceny při požáru továrny v roce 1967), z nichž poslední byl vyroben roku 1972 – není známo, zda se jednalo o S3 (vyráběné od roku 1971) nebo o konverzi existujícího vozidla. Z fotografií jsou známa pouze vozidla S1, S2 a S2A. Upravená vozidla byla jak dlouhého, tak krátkého rozvoru.

Ze zhruba čtyřiceti vyrobených vozidel bylo k datu vydání článku v LRM známo 13 zachovaných exemplářů, ať už v muzeích či soukromých sbírkách.

Zdroje: článek L. Allison (http://www.allisons.org/ll/4/LandRover/Cuthbertson/), článek na stránkách LR-Mad (http://www.lr-mad.co.uk/en/cuthbertson-tracked), příspěvky uživatelů britského Farming Forum (http://farmingforum.co.uk/forums/showthread.php?p=370582), článek Limited Appeal pana Lese Robertse v časopisu LRM, článek o Cuthbertsonu na 4WD Online (http://www.4wdonline.com/LandRover/Series/Cuthbertson.html) a stránky dosud existující firmy James A Cuthbertson Ltd (http://www.jamescuthbertson.co.uk/about/company-history.php).