Land-Rover Series Club

Roku 1959 si americký občan pan Herbert Zipkin (1921-2008) pořídil nový S2 109“ Station Wagon (zakoupen byl údajně téměř přímo z výrobní linky) a vlastními silami jej proměnil v expediční vozidlo, které mělo manželský pár Zipkinových doprovázet jeho filmařskými výpravami.

Vůz měl následující speciální výbavu:

- jeden list navíc v každém z listových per,

- vpředu montovaný bubnový naviják značky Koenig King, poháněný od předního PTO,

- dva držáky na předních blatnících na 4 x dvacetilitrové kanystry a třetí držák na další dva kanystry na řidičově (levé) straně pátých dveří,

- přední poziční a směrová světla přesunuta do kapliček na horní straně předních blatníků tak, aby byly vidět přes kanystry,

- mlhová světla montovaná v ochranných klecích pod držáky kanystrů,

- drátěné ochranné kryty hlavních světlometů,

- modifikovaný stínící panel nad předním oknem, umožňující širší záběr při natáčení širokoúhlou kamerou z místa spolujezdce,

- dvě nádrže na pitnou vodu, umístěné na držácích po obou stranách pátých dveří a zadní poziční světla montovaná na jejich vnější straně,

- dvě rezervní kola, na nichž byly pro snadnou přístupnost umístěny sněhové řetězy,

- střešní trojnožka/stativ pro natáčení ze střechy na platformě výklopné z přední, svažující se části střechy, možnost montáže filmové kamery na palubní desce,

- dva krátké žebříky po obou stranách za druhou řadou dveří – žebříky bylo možné odmontovat a složit z nich jeden delší, popř. je využít při vyprošťování vozidla v kluzkém nebo sypkém terénu (sand-ladders),

- držáky pro vrchní panely dveří – ty bylo možné jednoduše zavěsit přes boční okna nákladového prostoru,

- dvojice světlometů ovládaných zevnitř kabiny,

- stativ a velká lékárnička na vnitřní straně pátých dveří,

- uzavíratelné skříňky za místem řidiče, zachována zůstala pouze místa pro řidiče, spolujezdce a třetí sedačka za spolujezdcem, spolu s lavicí na pravé straně nákladového prostoru, kterou bylo možné proměnit v krátkou postel,

- boční dvířka v levém zadním blatníku, která umožňovala přístup do schránky na nářadí – zevnitř byl přístup omezen montáží skříněk,

- deflektor na zadní straně pochozího střešního nosiče, který měl za úkol vést obtékající vzduch přímo za zadní dveře a zabraňovat tak usazování prachu na zadním okně a jeho průniku do interiéru.

Vozidlo bylo nakonec použito během dvou výprav. První takovou výpravu zahájil téhož roku – vydal se z Velké Británie a přes Francii, Belgii, Německo, Švýcarsko, Itálii, Jugoslávii a Řecko přejel na asijský kontinet. Zde pokračoval přes Turecko, Sýrii a Libanon na africkou půdu. Projel Egypt, Súdán, Eritrea, Habeš, Keňu, Ugandu, Tanganyiku, Rwandu, Belgické Kongo, Basutsko (britský protektorát Basutoland, nyní Lesotho), Zululand (dnes provincie JAR) do Kapského Města.

Druhá, šestiměsíční cesta, začala roku 1961 v Holandsku a pokračovala do Belgie, Francie, Německa, Polska, Ruska, Rumunska, Bulharska, Turecka, Íránu, Afhánistánu, Pakistánu, Barmy, Thajska, Malajsie, Hong Kongu a skončila roku 1962 v Japonsku.

Nejdůležitější body trasy byly zaznamenány na bočních panelech předních blatníků, na předních dveřích pak byly samolepicí mapy, které posádce usnadňovaly vysvětlování trasy případným zájemcům.

Herbert Zipkin během svých cest natočil přes 4,5 kilometru (15 000 stop) filmového materiálu.

Zdroje: fotografie z archivů pana Herberta Zipkina (publikovány s laskavým svolením jeho syna), stránky paní Teri Ann Wakeman - Expedition Land Rover (www.expeditionlandrover.info/G_HerbZipkin.htm) a článek z časopisu Field and Stream z roku 1964 (www.expeditionlandrover.info/Herbert%20Zipkin%20LR.pdf).