Land-Rover Series Club

Darién. Zní to jako exotický název z nějaké moderní pohádky – a vlastně tahle asociace není daleko od pravdy.

Jedná se o nevelké pásmo tropického deštného pralesa na pomezí Kolumbie a Panamy, dnes o rozměrech 50 x 160 kilometrů, který zatím úspěšně odolal pokusům postavit zde fungující infrastrukturu, která by tak pomohla propojit oba americké kontinenty prostřednictvím Panamericany, silnice táhnoucí se z Aljašky až do Patagonie a překonávající vzdálenost zhruba 48 000 km.

Na jižní straně končí silnice 27 kilometrů západně od kolumbijské Barranquility, na severní straně je posledním městem panamská Yaviza, mezi těmito dvěma body pak zbývá zhruba 100 kilometrů vzdušnou čarou, což se nezdá mnoho. Existují samozřejmě velké obavy o dopad možné stavby dálnice na prakticky nenarušený deštný prales - na předpokládané trase leží národní parky Darién (Panama) a Los Katíos, tj. delta řeky Atrato s rozsáhlými mokřinami (Kolumbie). Oblast Dariénu je také domovem indiánských kmenů Choco a Cuna – sami Indiáni proti stavbě přímo protestují. Především tyto obavy zabránily zahájení stavby zbylého úseku v letech 1971-1974 a dalšímu „pokusu“ v letech 1992-1994.

Snaha o vybudování nepřetržité pan-americké dálnice propojující oba polární kruhy však trvá již od roku 1925, kdy se sešel první Pan American Highway Congress v Buenos Aires a národy obou amerických kontinentů se zavázaly spojit své síly k jejímu vybudování.

Vybudování silničního propojení obou konců současné panamerické dálnice, kterým byl pověřen tzv. Darien Sub-Committee, však i dnes zůstává pouze vizí.

Zdá se tedy, že ani v nejbližší době se tato oblast, která se stala dějištěm minimálně dvou expedic s vozy Land-Rover, neotevře více světu.

Trans-Darién Expedition, 1959-1960

Prvními, kdo překročili tuto oblast za pomoci motorových vozidel, byli Amado Araúz s manželkou Reinou Torres de Araúz (oba panamští občané), bývalý člen SAS Richard E. Bevir (Velká Británie) a mechanik Terence John Whitfield (Austrálie). Doprovázel je osmičlenný doprovod, který měl pomáhat týmu prosekat se pralesem.

Využili služeb vozu Land-Rover SII 88“ Hard-Top, přezdívaný „La Cucaracha Cariñosa“ („Laskavý šváb“) a Jeep. Vyrazili z panamského Chepa 2. února 1960 a do kolumbijského Quibdó dorazili 17. června 1960. Celkově expedice za 136 dnů zaznamenala působivý průměr 201 metrů za hodinu – celkem překonala  500 kilometrů cest. Její členové postavili 125 vlastních improvizovaných mostů a překonali celkem 180 řek a potoků. Došlo také ke třem nehodám, kdy se vozidla převrátila, nedošlo však k větším zraněním a obě vozidla mohla pokračovat v cestě.

Nápad projet Darién automobilem s náhonem na všechna čtyři kola se objevil poprvé v roce 1958 v hlavě Richarda E. Bevira, který kontaktoval mezinárodní silniční federaci ve Washingonu D.C. ohledně možnosti s automobilem přejet ze Severní do Jižní Ameriky. Obdržel odpověď, že to je bohužel zcela vyloučeno, protože oblast Dariénu je v délce zhruba tří set mil naprosto neprůjezdná.

Richard E. Bevir tedy spolu s Terencem J. Whitfieldem naplánovali Trans-Darien Expedition. Pořídili Land-Rover SII 88" Station Wagon a dali se do úprav. Namontovány byly držáky na kanystry, naviják připojený k vývodu přídavných zařízení (PTO) a ochranný rám pro případ převrácení - to vše se později ukázalo jako dobrý nápad.

16. října 1959 se plně naložený Land-Rover vydal z kanadského Toronta do panamského Chepa. Expedice dosáhla několika prvenství – už během cesty střední Amerikou do Panama City zaznamenala historicky první přejezd ze Severní Ameriky do Jižní za pomoci automobilu. Dalším prvenstvím byl přejezd kostarické džungle v období dešťů – během 13 dnů přejezdu (ještě před Dariénem) Land-Rover překonal zhruba 21 kilometrů půlmetrovým bahnem za pomoci navijáku. 

Na Vánoce roku 1959 dorazili do Panama City a kontaktovali členy Darien Sub-Committee s nápadem využít expedici jako způsob jak ukázat světu, že na obou stranách oblasti existují možnosti pro vznik budoucího silničního propojení. Členové výboru s nápadem nejen souhlasili, ale výpravě poskytli i vysílačky a zásobu jídla a paliva. Americká armáda  přispěla výrobou zemní kotvy pro práci s navijákem v bažinatém terénu a oba členové posádky byli pozváni do jejího Jungle Warfare Training Center.

Nedlouho před koncem příprav obdržel Darien Sub-Committee zprávu o další skupině, která se chtěla pokusit projet Darién se svým vozem Jeep Pickup. Jednalo se o pár manželů Araúzových - pan Amado Araúz, který se stal kartografem a kronikářem výpravy, a jeho žena Dr. Reina Torres de Araúz, význačná panamská antropoložka zabývající se indiánskými kmeny. Obě výpravy se tedy spojily, ostatně dle slov pana Whitfielda, „ani jeden z týmů by se sám přes Darién nedostal“.

3. února 1960 se pak speciálně vybavený Land-Rover a Jeep vydaly z Panama City do Bogoty s tím, že do svého cíle dorazí tak, aby se mohly zúčastnit osmého ročníku kongresu pro stavbu pan-americké dálnice. Tam měl být prezentován projekt, k jehož tvorbě se Darien Sub-Committee věnoval.

Tropický deštný prales samozřejmě nepřinášel optimální podmínky pro jízdu automobilem – během některých dnů nepřekonali za den více než 5 km. Za prvních 67 mil pralesa už měli za sebou 35 provizorních mostů. Před vozy museli jít pěsky "pozorovatelé", kteří dávali pozor na ostré trny a skryté prohlubně. V jednom případě, kde byl přes hluboký příkop postaven provizorní most z polen, se most pod Jeepem prolomil a vozidlo se zřítilo do rokliny - bylo však naštěstí úspěšně vyproštěno navijáky. Právě navijáky na obou vozidlech byly používány téměř neustále. Došlo k mnoha řezným ranám a modřinám, naštěstí nebylo nutné během expedice nikoho z oblasti evakuovat.

Během dubna se expedice dostala do úzkých, když ztratili přehled o pozici a generátor pro vysílačku spadl z Jeepu a 5 dnů se jej nedařilo opravit. Nakonec se to však podařilo a expedice mohla znovu vyrazit. Ve vesnicích, jakými byly Yaviza a El Real, kterými projížděli, lidé nikdy neviděli automobil a expedici vždy vítal početný dav.

Jižně od El Realu se terén proměnil v sérii prudkých klesání a stoupání, mezi kterými dešťová voda vytvořila příkré rokle. Každý centimetr pralesa se stal překážkou, některá ze stoupání či klesání dosahovala 65 stupňů a nejvyšší hřeben dosáhl téměř 200 metrů výšky. Nedaleko před panamsko-kolumbijskou hranicí došlo k další nehodě - poté, co byl Jeep úspěšně vytažen do příkrého svahu a přišla řada na Land-Rover, praskla hřídel kladky lana navijáku, na kterém vozidlo viselo, a vůz se zřítil v kotrmelcích do hloubky zhruba 20 metrů. Řidič kupodivu dole vylezl z vozu, prakticky nezraněn díky bezpečnostním pásu a ochrannému rámu a vozidlo bez problémů nastartoval.

Po oslavách překročení panamsko-kolumbijské hranice v Palo de las Letras 13. května 1960 následovaly peripetie s překročením řek Cacarica a delty řeky Atrato. Průtahy nastaly vzhledem k nedostatku vhodného dřeva ke stavbě vorů a dva účastníci výpravy museli být kvůli vyčerpání a malárii posláni do nemocnice v Quibdó. I když se nakonec vše podařilo, nastaly problémy s obtížnou ovladatelností voru v prudkém proudu (12 mil pluli zcela bez možnosti ovlivnit směr, kterým pluli - v cestě měli 40 úseků s přejemi a dvě hodiny strávili ve vírech) stejně jako s náhle se měnící výškou hladiny řeky (v jedněch peřejích uvázli na kamenech a dva dny čekali na déšť, který hladinu opět zvedl).

17. června 1960 expedice dorazila do kolumbijského Quibdó a o týden později do Bogoty. Land-Rover byl tak poznamenán útrapami cesty, že téměř nebyl k poznání. Prasklé přední okno, utržený střešní nosič a karosérie plná promáčklin a jizev z cesty, motor však vrněl bez problémů.

Expedice se stala první, které se podařilo úspěšně projet Darién, nebyla však zdaleka poslední. Následoval přejezd oblasti na motocyklu v r. 1960, průjezd Dariénem třemi Chevrolety Corvair a několika podpůrnými vozidly v roce 1961, sponzorovaný chicagským dealerem značky Chevrolet Dickem Doanem (první přejezd Dariénu běžným osobním automobilem, tedy nikoli terénním vozem) a posléze expedice British Trans-Americas Expedition roku 1972, vedená plukovníkem Johnem Blashford-Snellem. Ta je obvykle uváděna jako první, která překonala oba americké kontinenty ze severu k jihu včetně Dariénu, a to i přes to, že delta řeky Atrato byla objeta na lodích a expedice měla výraznou podporu britské armády (tato expedice se volně inspirovala právě první Trans-Darién Expedition, komunikovala s jejími členy a Dr. Reina Torres de Araúz se jí dokonce přímo zúčastnila).

Darien Gap byl předtím i potom překonán pěšky (včetně kněze nesoucího více než třiapůlmetrového kříže), na kole i na motocyklu, v mnoha směrech první Trans-Darien Expedition však zůstává jednou ze nejzajímavějších v historii terénních vozidel značky Land-Rover.

Zdroje: stránky Land Rover Clubu Panama sestavené z informací přímo členů expedice (http://www.oocities.org/~landroverpty/trans.htm), včetně dopisu přímo od člena expedice pana Whitfielda (http://www.oocities.org/~landroverpty/tw_page.htm), Range Rover Classic stránky (http://www.range-rover-classic.com/Home/range-rover-darien-gap), Wikipedia (http://en.wikipedia.org/wiki/Dari%C3%A9n_Gap)

Další fotografie